-
Čvc24
Francie 2009 – 13.7. – 15.7.
Zařazeno do: Život;Žádné komentářePondělí 13. 7. 2009
Vstali jsme brzy, už v 6 hodin, protože jsme si naplánovali výlet do Antibes. Tedy ne přímo do Antibes, ale do Marineland, což je mořské akvárium, kde mají tuleně, lachtany, tučnáky, delfíny a kosatky. Vstupné stálo 35€ pro dospělého, ale opravdu to stálo za každý cent. Vystoupení delfínu a kosatek asi jen tak někdy zas neuvidím
A vystoupení s lachtany se mi líbilo více než to v LBC
zoo, i když jsem jim francouzsky nerozuměl ani slov. Cesta zpátky proběhla
jakýchkoliv komplikací. K večeři jsme si dali instantní polívku a
instantní těstoviny. Pak jsme do tmy hráli karty a pak šli spát.Úterý 14. 7. 2009
Dnes byl opravdu dovolenkový den – dopoledne u vody, k obědu polévka s masovými knedlíčky a lanšmít, odpoledne u vody, k večeři těstoviny s mákem. Večer jsme hráli kanastu a šli jsme se podívat na ohňostroj v Saint Tropez, který jsme mohli sledovat přes záliv.
Středa 15. 7. 2009
Dnes jsme měli naplánovaný celodenní výlet ke kaňonu Verdon. Vyjeli jsme ráno někdy kolem pul deváté, cesta tam trvala skoro dvě hodiny. Kolem kaňonu dlouhého kolem 10 km vede po obou stranách silnička, ze které je možné si užít výhledy do hloubky kanonu a případně sledovat na druhé straně odlesky na autech sunoucích se po té úzké silničce. Jako první místo zastávky jsme zvolili most přes kaňon, v jehož blízkosti se měla nacházet GCPTMF, ale bohužel se nám nepodařilo ji najít. Tak jsme pokračovali dále, zastavovali na spoustě vyhlídek, až jsme konečně dojeli k obrovskému jezeru, kam řeka tekoucí kanonem ústí. Tam jsme si za 28 euro půjčili na dvě hodiny šlapadlo a vyrazili jsme se podívat na kanon zblízka. Jeli jsme, až kam to šlo, cestou jsme se střídali ve šlapání – ono se to nezdá, ale je to makačka. Cestou jsme si občas zaplavali, ale bylo to riskantní, protože tam byl opravdu velký provoz. K svačině jsme si jako správní námořníci dali bagety s rybičkovou pomazánkou. Dojeli jsme, až kam to šlo, dál už jsme nepokračovali, protože jsme nechtěli skončit na nejvzdálenějším místě s prodřeným šlapadlem. Cestou zpátky jsme vytáhli z vody jednoho topícího se černocha. Pak už jsme dojeli zpět, vrátili jsme šlapadlo, ještě jednou si zaplavali a vyrazili na cestu k domovu. Cestou podél kaňonu (byli jsme na nejzazším místě) jsme se ještě kochali výhledy. Cestou zpátky jsme se stavili na nákup v nějakém obchodním centru v Draguignanu. K večeři jsme si dali jarní polévku a těstoviny s gulášem. Večer jsme hráli kanastu.

